Proběhl křest knihy Milan Dobeš: Grafika 1962 – 2017, kterou vydalo nakladatelství BiggBoss ve spolupráci s Milan Dobeš Museem. Úvodního slova se ujali výtvarník a hudebník Vladimir 518 a kurátor a mecenáš umění Jan Světlík.

Akci doprovázela menší expozice vybraných prací, které se organizátoři spontánně rozhodli v Ex Post ponechat do poloviny září. Třináct děl vybraných ze všech období života autora tak můžete vidět při předem sjednané schůzce.

Génius geometrické abstrakce a kinetického umění, multimediální umělec a průzkumník nových prostorových iluzí. Tak by se dala charakterizovat umělecká osobnost výtvarníka Milana Dobeše. “Dobešova grafická tvorba je zajímavý a významný fenomén na poli grafického umění, a to nejen v kontextu střední Evropy,” říká kurátor Jan Světlík o devadesátiletém kreativci, který za svou nadčasovou grafickou tvorbu získal např. Zlatou medaili na Trienále grafiky v Norsku v roce 1999. O světovou pozornost přitom nepřichází dodnes – důkazem je účast na zásadních výstavách konstruktivismu či kinetismu, ať už v Paříži či ve Frankfurtu nad Mohanem.

“Světelně kinetické objekty Milana Dobeše jsem vždy považoval za výjimečné příklady práce s tvarem, prostorem a světlem, které jsem ovšem mohl znát pouze z dobové fotografické dokumentace. O to víc mi otevřela oči návštěva expozice jeho muzea v Dolních Vítkovicích. Expozice zasadila jeho celoživotní dílo do kontextu tvorby československých i zahraničních generačních souputníků,” shrnuje svou zkušenost s dílem průkopníka evropského op-artu Vladimir 518.

Kniha Milan Dobeš: Grafika 1962 je definitivním završením a zároveň komplexním záznamem úspěšné výstavy Milan Dobeš 90, kterou pro renomované Milan Dobeš Museum v roce 2019 připravila kurátorská dvojce Jan Světlík a Zdeněk Sklenář.

Minulou středu byla zahájena první pražská samostatná výstava Ester Paraskové. Své aktuální práce bude studentka Jiřího Davida v Ex Post vystavovat do 14.6. Následovat bude její účast na dalším dílu akce Speed Art Dating, ta se uskuteční 17.6.

Pro poslední obrazy Paraskové je charakteristická exprese a spontánnost. Ester k různorodým vrstvám utvářených olejovými i suchými křídami, spreji, akrylovými barvami, ale i klasickým úhlem, přidává i zeminu a rozšiřuje tak svoji dosavadní paletu výrazových prostředků o další struktury.

Sběratel umění Patrik Šimon po zahájení expozici komentoval na svém FB profilu: „Její obrazy vynikají samostatně řešenými mikropříběhy, v nichž souběžně žijí zvířata a lidé propojeni chaosem, emocionalitou, prudkými gesty, hladem i zvláštním bezčasím, v němž se ocitá naše civilizace zbavená velkých dějin. Nelze tam hledat kritiku konzumerismu, neboť se v nich zabydluje element něčeho skvělého samo o sobě, hovořící jazykem přítomného okamžiku radosti. Obrazy Ester jsou Cool nebo Kool (jak ostatně výstavu autorka nazvala).“

“Ve středu 10.6. proběhne od 19 hodin komentovaná prohlídka za přítomnosti autorky.”

Psát o aktuálním díle této mladé autorky rozsáhlé texty nejde, bylo by to předčasné. V Ex Post však cítíme potřebu tyto čerstvé a cool práce řádně vystavit, zdokumentovat a představit je tak širší veřejnosti.

Ve středu 10.6. proběhne od 19 hodin komentovaná prohlídka za přítomnosti autorky. Otevírací časy výstavy Kool jsou nepravidelné a najdete je ve Facebook události akce.

Kamil Nábělek, editor akce

Šestého setkání Speed Art Datingu se zúčastnilo osm umělců: Josef Bolf, Lenka Chánová, Klára Horáčková, Jana Horálková, Jakub Hošek, Patrik Kriššák, Anna Langová a Šimon Sýkora. V galerii Ex Post představili svá díla vybraným teoretikům, kritikům, sběratelům i zástupcům médií. Ti měli za úkol rozvinout ze své pozice „zainteresované veřejnosti“ odbornou reflexi k jejich tvorbě i vystaveným dílům. Kritickou a teoretickou sekci reprezentoval při této rozpravě např. mladý kurátorský tým, kreativní platforma 3Kurátorky, jmenovitě Kristýna Hájková, Alžběta Horáčková a Diana Kněžínková. Jedním z významných hostů akce byla Iva Nesvadbová, ředitelka Art Prague.

[srizonfbalbum id=16]

Různé výrazové prostředky – malba, kresba, sklo, akvarel, prostorové studie – se ve vystavených dílech objevují v experimentálním užití i v tradičnější poloze. Stejně tak je rozrůzněn i výběr zastoupených autorů – studenti, nedávní absolventi i osobnosti již prosazené – ti všichni společně skládají konečný obraz celé akce a tvoří zvláštní mix takřka performativního diskusního setkání a aktuálně profilované přehlídky umění mladé generace.

Šesté setkání se však od předcházejících odlišovalo svým lehce inovovaným formátem – na straně galeristů, kurátorů a kritiků, tedy na té straně, ke které umělci přicházejí, aby představili svá díla, se nově objevili jako další kategorie „respektovaní“ a „zasloužilí“ umělci. To znamená, že mladí nebo aktuálně etablovaní umělci prezentovali svá díla nejen „protistraně“ teoretiků či sběratelů, ale i svým, možná jen o něco starším kolegům. Tuto „VIP sekci“ zde zastupovali Josef Bolf a Jakub Hošek, kteří společně vedou ateliér malby na pražské AVU.

Rozšíření formátu umožnilo nový úhel pohledu a současně otevřelo další rovinou reflexe prezentovaných děl. Je ale i obrazem toho jak se může změnit situace umělce samotného v průběhu jeho profesní kariéry. Od začínajícího a mladého umělce se přirozeně očekává, že v jistém smyslu vystoupí ven ze svého ateliéru a sám ukáže teoretikům, kurátorům a sběratelům co aktuálně dělá a jak o své tvorbě přemýšlí. Zde se dá předpokládat, že bude umět vysvětlit, co a proč dělá a nejspíš i to z jakého důvodu např. zvolil konkrétní řešení. Pokud se již prosadí, může se situace obrátit a zájemci z řad sběratelů, galeristů a kurátorů budou nyní navštěvovat jeho. I tak je ale schopnost hovořit o své práci nepopiratelnou výhodou. Nejen v rámci praktických jednání, ale i z hlediska hlubší reflexe a dalšího rozvoje vlastní tvorby.  

Je jistě škoda, že nemůžeme být přítomni u všech stolků a sledovat, co se odehrává v rámci konkrétního setkání. Jak se o té samé věci, aktuálně vystavených dílech hovoří a diskutuje pokaždé trochu odlišně. Jak se rozhovor odvíjí vždy s ohledem na jednotlivé účastníky a jak je vždy zabarven podle osobního naladění a individuálních preferencí. Dá se ovšem předpokládat, že nakonec směřuje k podobnému cíli – k lepšímu porozumění toho, co umělci dělají, ale i k lepšímu porozumění jaká je role teoretiků, kurátorů a sběratelů a vyjasnění toho, co si obě strany mohou vzájemně nabídnout. Pro profilaci Speed Art Datingu je navíc podstatné, že se tak děje ve vzájemně otevřené situaci osobního setkání; tedy, že to není jen předávání informací, ale především formování zkušenosti. Umělecká díla totiž primárně zakoušíme a stejně tak jsou prodchnuty živou zkušeností i reakce diváků, interpretů, galeristů, sběratelů a dalších zainteresovaných osob. Bez této aktivní a možná i trochu nejasné a nepevné „živné půdy“ skutečného otevření se druhé straně dialogu by umění zůstalo jen věcí, o níž sice můžeme být zpraveni, jež se však nestane součástí naší zkušenosti.

Myslím, že to je nakonec smysl celé akce – oživit v jistém smyslu již zakonzervované vztahy a kreativně narušit soubor našich stereotypů. Jen tak lze totiž něco nového otevřít – ať už v rovině sociálních vazeb nebo v rovině aktuální tvorby. Zdali se něco takového daří nelze možná poznat okamžitě, v dlouhodobém horizontu však jistě ano. Snad i proto a s tímto úkolem vstupuje Speed Art Dating do druhého roku své existence…

Kamil Nábělek