Dvě setkání se Speed Art Datingem – dvě vlny v proudu spontánní energie
Dosud jsem měl příležitost dvakrát se zúčastnit setkání s umělci v galerii Ex Post, které se odehrávalo ve formátu Speed Art Datingu – rychlého představení a prezentace vybraných autorů. První proběhlo 10. 10. a byli na něm zastoupeni Petr Bařinka, Juliana Höschlová, Lukáš Kalivoda, Jan Mráz, Eva Růžičková, Jakub Tytykalo a Jan Vytiska, druhé se odehrálo 9. 1. za účasti Markéty Bábkové, Petra Bařinky, Aleše Brázdila, Petra Grubera, Davida Kolovratníka, Laury Limbourg, Martina Salajky, Milana Sodomy a Jana Soumara. Již na tomto základě lze zformovat několik postřehů i obecnější závěrů.
Umělci se vždy setkávali a jednali se sběrateli, galeristy, investory, komunikovali také s teoretiky a v různých dobově proměnlivých formách i se zástupci médií. Setkávání a jednání probíhají neustále, dochází k nim při různých příležitostech, mají mnohé formy a sledují různé strategie. Tato rozrůzněná a mnohotvárná situace však může být uchopena též jako téma, může se stát předmětem takřka metodického zájmu a může být rozvinuta se záměrem zvýšit její informační a praktický potenciál. Tímto prizmatem bychom se mohli dívat na Speed Art Dating – setkání, v němž se cení schopnost prezentace, komunikace a správné reakce.
Vybraní umělci se představují sběratelům, teoretikům, novinářům a dalším zainteresovaným zájemcům, mají sedm minut na to, aby přiblížili sebe i svoji tvorbu. Jejich představení má formu profesionální prezentace, zároveň je však i jistou performativní situací. Akce spontánní a otevřená, zároveň však akce, jež by měla vést k soustředěnému jednání. Speed Art Dating je formát, v němž se obvyklý vernisážový „small talk“, či postupné oťukávání a testování potenciálního zájmu promění v přesný nástroj. To znamená také v nástroj, k jehož vedení je potřeba již určitá zručnost a obratnost. Efektivní nástroj, který, pokud jej patřičně ovládáme, nám přináší též i jistotu a zvláštní suverénní samozřejmost. Díky němu se mohou zúžit a zkoncentrovat síly dříve spíše difuzní a těkavé; ovšem na jeho správné ovládání je potřeba jasných a přesných výrazů.
Pro mnohé umělce to může být obtížné, jsou zvyklí vyjadřovat se a komunikovat výtvarnými prostředky, které nelze přímo převést do jasných pojmů a koncepcí. Navíc – právě proto, že se jedná o prezentaci, jež může vést k případnému prodeji vlastního díla – by tato komunikace měla mít nekomplikovanou, nejlépe okamžitě srozumitelnou a tím pádem i přesvědčivou formu. I když je to situace lehce stresující, důležité je, že rozhodně nejde o žádnou zkoušku, nejsme na místě, kde by někdo čekal na naši chybu. Vlastně stačí jen rozvinout zkušenost, kterou již máme, zkušenost, jež má umělec v momentu, kdy výtvarný pocit nalézá svůj tvar a nakonec i své jméno. Komplexnost vztahu vizuálního a jazykového vyjádření se tu ukazuje vlastně nějak „sama“ od sebe, ukazuje se a též i realizuje na praktické a možná i svého druhu „poetické“ úrovni. Celá situace se tu totiž odehrává na rovině komunikace, někdy právě až v tomto aktuálním dialogu dochází k formulaci vlastního umělecké názoru.
Z osobní zkušenosti vím – tedy alespoň se svých dvou setkání –, že je to záležitost sice trochu adrenalinová, zároveň však energetizující a ve svém výsledku osvěžující. Proud spontánní energie, který nás po dobu akce nese, můžeme cítit takřka fyzicky. Zrychlení řízené komunikace se vepisuje i do nás samotných. Vede k intenzifikaci obvykle lehce zpomalených pochodů, jejich akceleraci a jistému kreativní osvobození. Synergii vyplývající z celé situace pak můžeme produktivně využít – ať už by v případě umělců šlo o prodej díla či navázání kontaktu s vážným zájemcem, nebo v případě teoretiků či galeristů o rozšíření a prohloubení znalostí o konkrétní podobě výtvarné scény. Jistě, k těmto setkáním a výměně informací by možná dříve či později došlo též, v daný moment ale zřetelně cítíme, že díky Speed Art Datingu se celá situace urychluje, stává efektivnější a možná i zábavnější.
Kamil Nábělek
