Proběhl křest knihy Milan Dobeš: Grafika 1962 – 2017, kterou vydalo nakladatelství BiggBoss ve spolupráci s Milan Dobeš Museem. Úvodního slova se ujali výtvarník a hudebník Vladimir 518 a kurátor a mecenáš umění Jan Světlík.
Akci doprovázela menší expozice vybraných prací, které se organizátoři spontánně rozhodli v Ex Post ponechat do poloviny září. Třináct děl vybraných ze všech období života autora tak můžete vidět při předem sjednané schůzce.
Génius geometrické abstrakce a kinetického umění, multimediální umělec a průzkumník nových prostorových iluzí. Tak by se dala charakterizovat umělecká osobnost výtvarníka Milana Dobeše. “Dobešova grafická tvorba je zajímavý a významný fenomén na poli grafického umění, a to nejen v kontextu střední Evropy,” říká kurátor Jan Světlík o devadesátiletém kreativci, který za svou nadčasovou grafickou tvorbu získal např. Zlatou medaili na Trienále grafiky v Norsku v roce 1999. O světovou pozornost přitom nepřichází dodnes – důkazem je účast na zásadních výstavách konstruktivismu či kinetismu, ať už v Paříži či ve Frankfurtu nad Mohanem.
“Světelně kinetické objekty Milana Dobeše jsem vždy považoval za výjimečné příklady práce s tvarem, prostorem a světlem, které jsem ovšem mohl znát pouze z dobové fotografické dokumentace. O to víc mi otevřela oči návštěva expozice jeho muzea v Dolních Vítkovicích. Expozice zasadila jeho celoživotní dílo do kontextu tvorby československých i zahraničních generačních souputníků,” shrnuje svou zkušenost s dílem průkopníka evropského op-artu Vladimir 518.
Kniha Milan Dobeš: Grafika 1962 je definitivním završením a zároveň komplexním záznamem úspěšné výstavy Milan Dobeš 90, kterou pro renomované Milan Dobeš Museum v roce 2019 připravila kurátorská dvojce Jan Světlík a Zdeněk Sklenář.
Nakladatelství BiggBoss ve spolupráci s Milan Dobeš Museem vydávají výtvarnou publikaci MILAN DOBEŠ: GRAFIKA 1962 – 2017. Kniha v soustředěném grafickém provedení od Kristiny Ambrozové shrnuje impozantní tvorbu titulního mága kinetického umění. Křest se uskuteční v úterý 8. září 2020 od 18:00 v pražské galerii Ex Post a následně ve středu 9. září 2020 od 16:00 v Milan Dobeš Museu v Dolních Vítkovicích. Na eventech vystoupí kurátor a mecenáš umění Jan Světlík a výtvarník a hudebník Vladimir 518.
Génius geometrické abstrakce a kinetického umění, multimediální umělec a průzkumník nových prostorových iluzí. Tak by se dala charakterizovat umělecká osobnost výtvarníka Milana Dobeše. “Dobešova grafická tvorba je zajímavý a významný fenomén na poli grafického umění, a to nejen v kontextu střední Evropy,” říká kurátor Jan Světlík o devadesátiletém kreativci, který za svou nadčasovou grafickou tvorbu získal např. Zlatou medaili na Trienále grafiky v Norsku v roce 1999. O světovou pozornost přitom nepřichází dodnes – důkazem je účast na zásadních výstavách konstruktivismu či kinetismu, ať už v Paříži či ve Frankfurtu nad Mohanem.
“Světelně kinetické objekty Milana Dobeše jsem vždy považoval za výjimečné příklady práce s tvarem, prostorem a světlem, které jsem ovšem mohl znát pouze z dobové fotografické dokumentace. O to víc mi otevřela oči návštěva expozice jeho muzea v Dolních Vítkovicích. Expozice zasadila jeho celoživotní dílo do kontextu tvorby československých i zahraničních generačních souputníků,” shrnuje svou zkušenost s dílem průkopníka evropského op-artu Vladimir 518.
Kniha Milan Dobeš: Grafika 1962 je definitivním završením a zároveň komplexním záznamem úspěšné výstavy Milan Dobeš 90, kterou pro renomované Milan Dobeš Museum v roce 2019 připravila kurátorská dvojce Jan Světlík a Zdeněk Sklenář.
Milan Dobeš Museum bylo zásluhou mecenáše umění Jana Světlíka otevřeno ve dvoraně Multifunkční auly Gong v ostravských Dolních Vítkovicích v červenci 2017. Jeho kulturní aktivity jsou podporovány Moravskoslezským krajem. Ve sbírce Svetlik Art Foundation se nachází kompletní grafická tvorba Milana Dobeše, rovných 155 grafických listů. Prezentována jsou zde ovšem díla dalších českých i zahraničních autorů – patří mezi ně např. Josef Albers, Victor Vasarely, Zdeněk Sýkora, Getulio Alviani, Alberto Biasi, Jesús Rafael Soto, Ludwig Wilding, Franco Costalonga a mnoho dalších.
Zúčastnění umělci: Aleš Brázdil, Kryštof Brůha, Lukáš Kalivoda, Adam Kašpar, Kateřina Ondrušková, Ester Parasková, Jakub Petr, Martin Žák Odbornou veřejnost zastupovali např.: Jiří David – vizuální umělec a vysokoškolský pedagog, Martin Kubík – Galerie Miroslava Kubíka, Kamil Nábělek – historik a teoretik umění
Sedmé setkání – to už je počet málem symbolický, uzavření jednoho cyklu tvoření. A taky počet takřka magický – pokud nějaké slovo nebo věc opakujeme sedmkrát, stávají se účinnými. Jestliže jsme tedy završili sedmé setkání, ukotvili jsme SAD v realitě a zároveň jej posunuli do další fáze.
[srizonfbalbum id=15]
SAD je performativní žánr, je to svým způsobem „reálná hra“. Její forma se odvíjí podle stanovených pravidel, současně je ale tvořena svými aktéry a tak je otevřena mnoha proměnám a variacím. O pravidlech fungování i atmosféře celé akce již byla řeč při reflexi předcházejících dílů. Nyní se tedy můžeme soustředit na protagonisty aktuálního setkání, neboť jsou to právě konkrétní účastníci ze světa umění i odborné veřejnosti, kteří celou akci fakticky realizují.
Ještě předtím si však musíme uvědomit, že každá hra má také svoji zápletku – ať už ji tam vloží autor, nebo vzejde z akce samotné. SAD je otevřeným projektem, takže ona zápletka se sem dostává spíše mimoděk či dodatečně jako interpretační vstup. Kdybychom měli naznačit, jakým směrem se sedmé setkání rozvinulo, snad bychom mohli zvolit poněkud nadnesený a lekce akademický podtitul „individuální talent a proměny tradice“. V meziprostoru takto předznačeném se každý z účastníků pohybuje po své trajektorii a svoji vlastní rychlostí.
Ester Parasková je možná na jednom pólu a Martin Žák na druhém. Její malba je spontánní a individuální, zcela jistě se však také pohybuje v prostoru určeném mnoha podmíněnostmi, my je ale na první pohled nevidíme, zatímco u Martina Žáka tyto podmíněnosti vystupují do popředí a teprve v nich nebo z nich se rozvíjí jeho vlastní přístup. Je to takřka opačná perspektiva – buď, jak to dělá Ester Parasková, příliš nesledovat své zasazení do kontextu toho, co je v umění již hotovo, nebo, podobně jako Martin Žák, právě tuto zasazenost učinit vlastním tématem.
Samozřejmě, ona kontextuální rovina se ukazuje i v generační odstíněnosti. Aleš Brázdil je malířem, jenž se nechává inspirovat vizualitou pohyblivého obrazu. Fotografie, film, video ve své funkci masového média mu nabízejí specifickou kompozici i materialitu – jakoby nahodilé momentky, rozostřený, barevně posunutý obraz a další technické a mediální charakteristiky, jež jsou těmto neelitním vizuálním formám vlastní, vstupují do sféry malby a transformují ji v hybridní médium. Byť se to však na první pohled nemusí jevit, tato forma inspirace je dnes již lehce anachronistická, pro současnou nastupující generaci je zdrojem podobných výtvarných posunů spíše svět Instagramu. Ten je naopak vizuálně vyčištěný, určený k sociální prezentaci a komunikaci. Digitální obraz zde také vystupuje ve své vnitřní nestálost, může být různě upravován a transformován. Tato zkušenost utváří vizuální svět Kateřiny Ondruškové, je jedním ze zdrojů jisté proměnlivosti a pohyblivosti jejího výtvarného vyjadřování. Komunikace, procesualita a specifická „líbivost“ jsou součástí tohoto nově zformovaného mediální světa. Klasické obrazy sem sice patří také, jsou ovšem již jen jedním z mnoha vizuálních modelů.
Z hlediska tradice, tedy toho, co nás určuje a co je, ať už si to připouštíme či nikoli, důležitější než naše individuální myšlenky, se můžeme dívat i na obrazy a objekty Jakuba Petra, Adama Kašpara a Kryštofa Brůhy. Všichni tři se totiž svým způsobem vztahují k myšlení, jež formuje naši společnost nejvíce, totiž k vědě a jejím myšlenkovým modelům. To jim umožňuje rozvíjet své umělecké projekty v jistém „objektivizujícím duchu“. Věda, ať už z hlediska metod, nebo jako svébytný kulturní fenomén se stává součástí jejich děl. Vystupuje jako referenční bod, ke kterému se vztahují z vlastních čistě uměleckých pozic. Vzniká tak jakési pohyblivé mezioborové pásmo, v němž se umělecká tvorba obohacuje a proměňuje. Díla každého z nich bezpečně poznáme, kdesi za jejich horizontem je však jim společná abstraktní krajina: svět zákonů, teorémů i kosmických spekulací a vizí. K těmto třem jmenovaným umělcům má svým způsobem blízko i Lukáš Kalivoda. Je experimentálním tvůrcem, který rozvíjí technicky i technologicky inovativní techniku malby pomocí snímání barevného filmu z hladiny vody. Tímto způsobem vznikají velkoformátové obrazy, v nichž se kontrolovaný laboratorně-dílenský proces propojuje s volností přirozeného vznikání. Inovativní a tradiční postupy se v jeho tvorbě takřka nerozlišitelně mísí.
Nemenší zásluhu na tom, že se SAD ve svém sedmém dílu zformoval do uceleného tvaru, mají i ti, kteří zúčastněným umělcům vytvářejí zpětnou vazbu a do celé akce vstupují jako další kontextuální element, totiž přítomní sběratelé, galeristé, teoretici a umělci s generačně odlišnou zkušeností. Zvláštní roli v tomto souboru měl Jiří David, neboť i on se svým dílem a konzultačním vstupem podílel na formování onoho implicitního tématu celého setkání: je tvůrcem, který je schopen vnímat přítomnost v její historické dimenzi a zároveň i v její budoucnostní potencialitě. Díky tomuto prolnutí dvou různých perspektiv přináší jeho účast do celé akce kontinuitu i kreativní otevřenost současně.
A co říci závěrem? Experimentální žánr, který si již vybudoval svoji přehlednou a koncentrovanou formu, i tak bychom po této sérii mohli charakterizovat SAD.
Minulou středu byla zahájena první pražská samostatná výstava Ester Paraskové. Své aktuální práce bude studentka Jiřího Davida v Ex Post vystavovat do 14.6. Následovat bude její účast na dalším dílu akce Speed Art Dating, ta se uskuteční 17.6.
Pro poslední obrazy Paraskové je charakteristická exprese a spontánnost. Ester k různorodým vrstvám utvářených olejovými i suchými křídami, spreji, akrylovými barvami, ale i klasickým úhlem, přidává i zeminu a rozšiřuje tak svoji dosavadní paletu výrazových prostředků o další struktury.
Sběratel umění Patrik Šimon po zahájení expozici komentoval na svém FB profilu: „Její obrazy vynikají samostatně řešenými mikropříběhy, v nichž souběžně žijí zvířata a lidé propojeni chaosem, emocionalitou, prudkými gesty, hladem i zvláštním bezčasím, v němž se ocitá naše civilizace zbavená velkých dějin. Nelze tam hledat kritiku konzumerismu, neboť se v nich zabydluje element něčeho skvělého samo o sobě, hovořící jazykem přítomného okamžiku radosti. Obrazy Ester jsou Cool nebo Kool (jak ostatně výstavu autorka nazvala).“
“Ve středu 10.6. proběhne od 19 hodin komentovaná prohlídka za přítomnosti autorky.”
Psát o aktuálním díle této mladé autorky rozsáhlé texty nejde, bylo by to předčasné. V Ex Post však cítíme potřebu tyto čerstvé a cool práce řádně vystavit, zdokumentovat a představit je tak širší veřejnosti.
Ve středu 10.6. proběhne od 19 hodin komentovaná prohlídka za přítomnosti autorky. Otevírací časy výstavy Kool jsou nepravidelné a najdete je ve Facebook události akce.
Po několika týdnech charitativní činnosti startujeme výrobu i pro potřeby podnikatelů.
V průběhu března až května 2020 jsme vyráběli ochranné štíty, které jsme rozdávali zdravotníkům nejen do pražských nemocnic. Podpořili jsme tak např. ÚVN, Thomayerovu nem., ale i zdrav. střediska v Krkonoších.
V březnu se dílna Ex Post změnila na manufakturu na ochranné pomůcky.
S uvolňováním zákazů se na nás čím dál tím častěji obracejí i živnostníci a drobné firmy, které štíty potřebují pro sebe či své zaměstnance. Rozhodli jsme se přijmout tyto poptávky a snížit tak naše náklady spojené s charitativní výrobou.
Standardní barva černo-šedá. Kratší hledí než u modelu pro lékaře (16 cm) umožňuje sklon hlavy při práci. Cena za standardní kus je 300 Kč + DPH. Platba na fakturu předem. Osobní odběr v Ex Post (Příčná 1, Praha 1) sedm dnů po obdržení platby.
Dílna v Ex Post se příští týden promění ve výrobnu hledí pro ochranné štíty dle návrhu Prusa Research. Naše laserová řezačka s prac. plochou 120 x 80 cm o výkonu 100 W připraví dost dílů pro ostatní, kteří pouze tisknou a právě výroba visorů je pro ně obtížná.
Oslovujeme touto cestou všechny štíty produkující týmy, aby se hlásili o tento díl. Materiál na první stovky kusů dorazí snad již v úterý. Řežeme rychlostí 1 ks/min.
Ideální postup: Zájemce přinese libovolný počet listů materiálu a za ně si výměnou okamžitě odnese adekvátní počet vyřezaných dílů.
Materiál: PET-G 0,5 mm (max. 0,8 mm) Ten lze zakoupit a naformátovat na efektivní rozměr 98 x 74 cm např. u Zenit.
upadate 6.4.: Sklady s materiálem jsou vyprodány. Zenit hlásí dodávku v květnu. Kdo máte materiál, včetně odřezků, zpracujeme ho pro vás.
Kontakt: pebe/at/pebe.cz Adresa: Ex Post, Příčná 1, Praha 1
Laser Cut, 100 W, 120 x 80 cm Ideální formát materiálu 98 x 74 cm vygeneruje 12 ks hledí.
Sedmý díl akce Speed Art Dating se díky pandemii posouvá na pozdější termín. Pro aktuality sledujte náš news-letter či Facebook událost sedmého dílu akce.
Open Call pro následující díly stále běží. Jste sběratel, umělec, píšete o umění či ho prostě jen milujete? Máte zájem se zúčastnit? Formulář pro všechny z vás je zde.
V roce 2018 vznikla skupina Aeon. Tento mezinárodní kolektiv tvůrců se „dopouští“ prací, které nikoho nenechají bez názoru. Volné seskupení několika osobností, mezi nimiž najdete historika umění, ekonoma, umělce pracujícího se světlem, truhláře, ale i technického inženýra, má své zázemí především v Praze a Berlíně. Aeon pracují s plátny starých mistrů jako se základy pro své další vyjádření. Radikální spojení vrstev, která dělí staletí, vytváří působivé, řemeslně precizní reinterpretace starodávných děl plných napětí a překvapení.
No Pain No Gain, Aeon Collective, 2018-2019
Skupina poprvé zveřejnila své práce v průběhu roku 2019 v rámci série soukromých setkání v pražské galerii Ex Post. Jejich pilotní dílo „No Pain No Gain“, jehož součástí je i olejomalba Ježíše Krista, významného freskaře své doby Johanna Georga Bergmüllera (1688-1762), zářilo i několik nocí do ulice Příčná v Praze. Už od tohoto tichého začátku bylo jasné, že o tyto artefakty bude zájem, a to v tom kladném, ale i rozporuplném slova smyslu. Nahodilí noční chodci psali galerii dotazy na podrobnosti včetně dotazů na ceny děl. Širší veřejnost se s fotodokumentací mohla setkat až na Štědrý den 2019, kdy své práce kolektiv zveřejnil na svém Instagram účtu a webu Aeon.art.
Good News, Aeon Collective, 2019
Jiné dílo „Good News“ pracuje s olejomalbou neznámého barokního autora zobrazující anděla slibujícího svoji oddanost Pánu, nebo spíše anděla zvěstujícího narození spasitele. Obraz byl vsazen a podsvícen do hlubokého rudého boxu a do jeho kompozice bylo vsazeno neonové srdce, které autoři převzali z podpisu exprezidenta Václava Havla a to včetně pro něho typických detailů. Není náhodou, že tato práce byla zveřejněna přesně 30 let od sametové revoluce v době, kdy česká politika prochází krizí a český národ, který se poslední měsíce formuje ve statisícových demonstracích po celé zemi, marně čeká na silnou osobnost, která by byla schopna společnost pozdvihnout a stmelit.
No Pain No Gain, Aeon Collective, 2018-2019
„Je to přesně ten druh uměleckého předmětu, na který má názor úplně každý. Je jedno, kdo se na něj dívá, ale okamžitě v něm vyvolává emoce, které ho nutí mít k dílu postoj.“, popisuje v rozhovoru jeden z autorů, který nechce vystupovat z anonymity, protože to nepovažuje za podstatné. „Co nás ale velmi překvapilo, byla reakce sociální sítě Instagram, dceřiné společnosti Facebook. Během pár dní byl náš účet bez vysvětlení smazán. Na Instagramu děti běžně shlédnou, jak se dá vyloupit obchod se střelnými zbraněmi, ale umění, které pokorně pracuje s podobiznou Ježíše Krista, se na něm nezdrží do konce svátků.“, upřesňuje jeden z autorů. „Je úplně jedno, že neonem napsané rčení „No pain, no gain“ vystihuje utrpení mesiáše současným způsobem a provedení zásahu do díla bylo vedeno s naprostým respektem a řemeslným mistrovstvím. — Prostě to raději smazali, protože to pracovalo s látkou, na kterou má mnoho lidí dogmatické názory.“
Výstižný Tweet na posledním profilu, který skupině zůstal, trefně komentuje situaci „Jak vypadá současný trest za herezi? Bičování? — Ne! Smažou vám Instagram.“
V roce 2018 vznikla skupina Aeon. Tento mezinárodní kolektiv tvůrců se „dopouští“ prací, které nikoho nenechají bez názoru.
Volné seskupení několika osobností, mezi nimiž najdete historika umění, ekonoma, umělce pracujícího se světlem, truhláře, ale i technického inženýra, má své zázemí především v Praze a Berlíně.
Aeon pracují s plátny starých mistrů jako se základy pro své další vyjádření. Radikální spojení vrstev, která dělí staletí, vytváří působivé, řemeslně precizní reinterpretace starodávných děl plných napětí a překvapení.